Veřejnoprávní média a jejich selhání

Po celou dobu 6. Republiky, veřejnoprávní média ČR naprosto selhávají v objektivním informování o většině dění. Nejde, ale o obyčejné selhání, nýbrž o politickou objednávku vládnoucích elit. Tato „selhání“ a neobjektivnost jsou v poslední době vidět na příkladech migrantské krize, Brexitu a zvolení Donalda Trumpa presidentem, stejně jako od začátku nového procesu polského národního obrození. Veřejnoprávní média tak navazují na tradici komunistických masmédií, kterážto byla hlásnou troubou diktatury jedné strany. V současnosti veřejnoprávní média produkují diktaturu jednoho názoru a jedné pokřivené morálky.

 

Jakým způsobem veřejnoprávní média v ČR fungují?

Média jako taková jsou pod dohledem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Ta je volena parlamentem, a tudíž nereprezentuje názory občanů, nýbrž stranických elit a sekretariátů. Má mít dozor nad masmédii, ale vzhledem k níže uvedeným příkladům její apatičnosti evidentně pracuje na politickou objednávku. Samotní členové RRTV jsou členové politických stran a tak je RRTV zároveň odkladištěm, někdejších senátorů, poslanců a dalších stranických kádrů.

Dále existuje Rada České televize a Rada Českého rozhlasu. Ty fungují na stejném principu. Vládnoucí politici volí vysloužilé politiky a tito vysloužilí politici, pak volí ředitele ČT a ČRo, tedy jinak řečeno, parlament ovládá veřejnoprávní média. RČT a RČRo jsou voleny jen Poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR.

 

Otázka principu.

Nejprve se musíme na celou věc podívat principiálně. Pokud by veřejnoprávní média byla soukromými televizemi, pak by měla naprosté právo hlásat své lži a kecy. Pokud by byla placena reklamou a soukromými zdroji, které by jim to dovolili, bylo by to jejich výsostné a nezpochybnitelné právo. S tímto nemáme problém a uznáváme to. Uznáváme právo soukromých médií držených cizími oligarchy na to psát lži, demagogii a polopravdy, ale neuznáváme, že tohle právo mají veřejnoprávní média, která jsou placena z kapes všech občanů, i těch, kteří je nesledují. K otázce soukromých médií a role mediálních magnátů se krátce vyjádříme na konci textu.

Druhým principem v této otázce je princip veřejnosti. Výše uvedená média jsou „veřejno“-právní, z čehož jim samotným vyplývá závazek reprezentovat názory obyvatel. Uznáváme obtížnost určení toho, „co je názor obyvatel“, ale i při sebevětší absenci zdravého rozumu víme, že za současných podmínek a okolností to určitě není vítání migrantů a islámu. Veřejnoprávní televize by se měla řídit průzkumy veřejného mínění, a podle nich prezentovat stanoviska a směřovat své chování. Pokud tak nečiní, pracuje proti zájmům české veřejnosti a není tedy veřejnoprávní.

 

Zaujatost veřejnoprávních médií a kritika RRTV.

V této pasáži si projedeme jednotlivé případy zaujatosti českých veřejnoprávních médií a jejich politického aktivismu, stejně jako kritiku RRTV.

* Poslední kritizované rozhodnutí RRTV je pokuta pro jednu ze soukromých televizí za to, že na své obrazovce příliš angažuje politiky hnutí ANO. Česká veřejnoprávní média prakticky všude angažují pravdoláskaře, politiky z TOP09 a stala se hlásnou troubou řady představitelů pravdolásky a havlismu, ovšem RRTV to nijak nekomentuje.

* Nejčastějšími hosty ve veřejnoprávních médiích jsou politici TOP09, či sociální demokracie. Během vládní krize v květnu 2017 bylo uspořádáno studio OVM České televize se zástupci parlamentních stran, ovšem, až na protisystémové strany SPD a Úsvit. Podle informací, které máme, tyto opoziční strany nebyly osloveny. Zástupce ANO odmítl dorazit. Vzdor tomuto chování RRTV nijak netrestá veřejnoprávní média, ale trestá soukromá média, která mají právo zvát si do svých pořadů, koho chtějí.

* Veřejnoprávní média se stala symbolem islamizace českého mediálního prostoru a multikulturní propagandy. Velice ohavné příklady pocházejí z prostředí zacíleného na děti a dospívající.

– Dětský kanál veřejnoprávních médií odvysílal pořad, ve kterém byla výzva k pomoci mimozemským uprchlíkům, kteří prchají z planety „Ne“ na „vratkých korábech“. Argumenty odpůrců migrace jsou zesměšněné. Na planetě „Ne“ jsou navíc „slizké potvory s třemi bradami“ (a jak známo, Miloš Zeman si rád ze sebe dělá srandu, že má tři brady, tedy je to možné přímo vykládat jako útok na hlavu státu ze strany VEŘEJNOPRÁVNÍHO média). Znělka z Wagnerovy „Valkýry“ na pozadí podtrhovala absolutní grotesknost tohoto pořadu.

– Tentýž dětský kanál přinesl pohádku o „princezně, která měla vadu“, a sice že měla „bílou pleť jako mléko“, a všechno se zlepšilo, až když se dala dohromady s černým klukem. Tato forma protibělošského rasismu je RRTV naprosto ignorována. Pokud by „princezna měla vadu, že je… vyberte si – černá, lesba, muslimka –„ RRTV by okamžitě jednala a zatrhla to.

* Islamizační snahy veřejnoprávních médií.

– Krom výše uvedeného zacílení na děti, jsou zde i další příklady islamizačních snah ze strany ČT, a sice multikulti dokumenty, nepřetržité zvaní muslimských hostů do studií, zveličování veškerých údajných i skutečných napadení muslimů ze strany Čechů a bagatelizace muslimského a migrantského násilí na domácí populaci.

– Veřejnoprávní média v kauze akvaparku Čestlice vyjadřovala téměř jen pohled muslimů a proislámských aktivistů, nijak nezohledňovala argumenty odpůrců islámského zahalování.

– Zaujatost v diskusích. Téměř legendárními případy jsou dva díly pořadu Hydepark. Díl s palestinským zeleným aktivistou Šádi Shanaáhem a díl s Martinem Konvičkou. V obou se projevila absolutní angažovanost a aktivismus moderátorky. V případě Martina Konvičky moderátorka nepřetržitě přerušovala svého hosta, neměla základní informace o počtech obětí islámského teroru, nebyla (nejspíše úmyslně) připravená, tvářila se neustále, jako kdyby snědla citrón a div Konvičku nenapadla. V druhém případě byla nadšená a usměvavá, skoro radostí skákala do nebe, že tam může být se zeleným aktivistou Shanaáhem.

=> Kritika RRTV na adresu veřejnoprávní televize nastala, až v souvislosti se zpravodajskou nocí týkající se amerických presidentských voleb. Až na výjimky veřejnoprávní televize dávala přednost a prostor zastáncům Hillary Clintonové. Vyjadřování veřejnoprávních médií v souvislosti s Donaldem Trumpem a jeho zvolením byla jen o chlup lepší, než vyjadřování americké ultralevicové televize MSNBC, která je ovšem soukromá a má na to nárok. Žádná další kritika nebyla vznesena a veřejnoprávní média měla takovou drzost, že se proti kritice ohradila a nepřipustila svou vinu. Podobné nadšení a zaujetí bylo vidět v případě zvolení Emanuela Macrona presidentem Francie.

Nutno říci, že velice vzácnou a silnou výjimkou v neobjektivnosti veřejnoprávních médií byl celkem profesionální rozhovor, doprovázený solidními hosty, s presidentem Sýrie Bašárem Assadem. Jinak je to nepřetržitá vlna selhání a demagogie, o které by se dalo napsat, ještě tisíce a tisíce slov, ale tím Vás více nebudeme zatěžovat.

 

Veřejnoprávní média v 7. Republice.

Jak již bylo výše řečeno, základním problémem nejsou veřejnoprávní média, ale systém, na kterém fungují, a jak jsou řízena. Chyba je i v základním kameni RRTV. Parlament nesmí kontrolovat prostřednictvím RRTV veřejnoprávní média. Členové RRTV jsou voleni politickými stranami, které jsou v parlamentu. Ty sice byly zvoleny ve volbách, ale jejich poslanci, senátoři a další představitelé jsou výplody stranických sekretariátů a politické oligarchie, tedy nejsou reprezentanty národa a tudíž, ani jimi zvolená RRTV nemůže ve vztahu k veřejnoprávním a soukromým médiím reprezentovat zájmy národa.

Z toho důvodu bude v 7. Republice systém veřejnoprávních médií fungovat takto:

  1. Koncesionářské poplatky budou zrušeny.
  2. Rozpočet veřejnoprávních médií bude hrazen z rozpočtu ministerstva kultury a reklam.
  3. RRTV bude rozpuštěna a bude tak uvolněno prostředí pro svobodu médií.
  4. Rada ČT a Rada ČRo budou rozpuštěny.
  5. Ředitele veřejnoprávních médií navrhne ministr kultury a potvrdí, či zamítne president.
  6. Ředitelé těchto médií budou odvolatelní peticí, která splní zákonem dané podmínky.
  7. Ředitelé budou vybírat své zástupce, ale schvalovat je bude ministr kultury, či president.

 

A co soukromá média?

  1. Republika uznává svobodu tisku a jeho právo na to hlásat lži a demagogii, ale zároveň odmítáme, aby byl domácí tisk a média nástrojem v rukou nepřátelských států. Pokud chtějí čeští novináři lhát a klamat veřejnost, tak nesmí být financováni ze zahraničí. Proto se kloníme k nově zaváděnému polskému modelu a žádáme, aby akciový podíl mediálních magnátů z nepřátelských zemí na vlastnění médií klesl na 20%. Mediální magnáti ze zemí, které jsou nepřátelské Visegrádské čtyřce, Trojmoří a suverenitě národních států, stejně jako kosmopolitní investoři, nebudou moci vlastnit více, než 20% akciového podílu. Za nepřátelské státy považujeme Německo, Rusko, Francii, Benelux, skandinávské země, americké liberální investory a magnáty, „světoobčany“ a všechny ostatní země, které se vůči našim národním státům chovají nepřátelsky a neuznávají naší suverenitu.

 

  1. Republika.
Advertisements

Boj s německým útiskem – náš postoj k Německu

Jeden a půl tisíce let historie našeho národa je historií boje mezi českým slovanským lidem a germánskou agresí, usilující o dominanci nad českým prostorem. Náš český národ se snaží pod náporem Germánů přežívat, a nejen to, má i povinnost pomáhat držet německý živel na uzdě. Živel, který uvrhl svět do dvou světových válek, a dnes řídí islamizaci Evropy, masovou migraci a destrukci národní kultury našich národních států. To vše činí ve prospěch pangermánské ideologie, která, jak již řekl Adolf Hitler, je výborně kompatibilní s islámem.

Text nastiňuje poměr 7. Republiky k německé otázce, její historii a budoucnosti. K tomu, o co usilujeme, co kritizujeme, co a proč chceme změnit. Právě střet mezi českým národním státem a germánskými státy na Západě, je jednou z principiálních podstat české státnosti.

Historie našeho nekonečného boje

Tento nekonečný boj trvá od doby, kdy se první český Slovan setkal s prvním Germánem. Národy se rodí z krve, ohně a železa, což platí i o českém národu.

Roku 623 povstali Slované v našich zemích proti krutosti Avarů. Franský kupec Sámo dorazil do Čech, i s výzbrojí pro vzbouřené Slovany. Pomoc byla dostatečná, aby svrhla tyranii Avarů. Avaři byli vyhnáni a vznikl první slovanský stát Sámova říše, který byl kmenovým. Stal se inspirací pro Slovany zotročené v Polabsku a tak se stal i hrozbou franskogermánskou říši. Došlo k bitvě u Wogastisburgu, kde českoslovanské kmeny rozdrtili Germány útočící na naše území. Porážka byla tak ničivá, že se z ní franský král Dagobert nevzpamatoval a Slované vpadli do jeho zemí. Slovanští vazalové v Polabsku vypověděli službu Dagobertovi a připojili se k nám. Horší potupa frankogermánských agresorů už nemohla být.

Nebudu se věnovat, každému konfliktu v dějinách českogermánských, protože by to vydalo na tisíce stran. Vyberu jen nejdůležitější události.

Velkomoravská říše zažívala nepřetržité zásahy Východofranské říše do jejích vnitřních záležitostí. Ta vyvolala občanské války, oslabila Velkomoravskou říši, až nakonec podlehla cizím nájezdům, ale dokázala zastavit germánskou expanzi do našich zemí.

V první polovině 9. století bylo Českomoravsko čtyřikrát napadeno Germány. Většinou náš národ zvítězil, ať už porážkou Karla Velikého u Canburgu, odražením Ludvíka I. Němce, nebo rozdrcením germánských vojsk Svatoplukem v roce 864.

Uplyne doba, kdy Čechy jsou pod vlivem Německa, a ocitáme se v roce 935. V roce počátku skutečné české státnosti pod vládou dynastie Přemyslovců na území dnešních Čech. Toho roku se Čechy nacházejí v občanské válce způsobené velmoži, ignorované slabým Václavem. Během jeho panování se území Přemyslovců hroutí. Václav je věrným platičem tributu německému králi Jindřichovi, což s neschopností zjednat pořádek vede k ideálnímu stavu pro Německo. Naše země je osvobozena Boleslavovým převratem. Boleslav se rozhodne napravit poměry v Čechách. Václav je zabit a Boleslav přestává platit tribut. Jindřich je zasažen záchvatem mrtvice a nastalé doby, kdy Německu vládnou regenti, Boleslav mistrně využívá k obnovení pořádku v Čechách. S věrnými vybije všechny válčící náčelníky. Nechá strhnout sídla velmožů, kde zbuduje první česká hradiště. V této době se projevuje jako mistrný hospodář chápající potřebu obchodu a rozvoje měst, razí první české mince a obsazuje kyjevskou obchodní magistrálu, která našemu národu zajistila blahobyt.

Boleslav se střetává s Němci, sestavuje své vazalské vojsko, zajišťuje moc nad celými Čechami a úspěšně odráží útok nového německého krále Oty v bitvě u Míšně. Germánské oddíly poslané proti Čechám jsou vzdor své převaze poraženy, ještě za hranicemi, kde se Boleslav ukáže jako brilantní vojevůdce, tím že Němcům vnutí svou představu boje a místo střetu. Nastává čtrnáct let příměří, kdy Ota řeší občanskou válku ve své zemi. Po čtrnácti letech dojde k plichtě mezi Otou a Boleslavem u místa zvaného „Nový hrad“. Ota obsazuje Nový hrad, bere Boleslavova syna do zajetí, ale Boleslavovi se podaří porazit část Otových vojsk a donutí Otu zasednout k jednání. Ota a Boleslav se stávají rovnocennými partnery, tribut je minimalizován a je ustanovena vojenská aliance mezi Otou a Boleslavem.

Do vzniku Českého království roku 1198 je naše země, ještě nejméně třikrát napadena německými císaři. Dvakrát poražena a jednou zvítězila, když rozdrtila vojska císaře Lothara III. a pobila proněmecké šlechtice.

Tím se dostáváme k největšímu českému králi, Přemyslu Otakaru II. Nastoupivší jako třetí dědičný český král, prokázal všestranností a géniem, že je více svým dědem, prvním dědičným králem Přemyslem Otakarem, než svým otcem, neurotickým opilcem Václavem I.

Celá vláda Přemysla Otakara II. se nesla v duchu pozvednutí národa. Co taky čekat od vládce, který byl z krve francouzských křižáků, českých, uherských a říšských králů a dokonce pravnukem římského-byzantského císaře.

Založil přes padesát měst, včetně Královce postaveného na počest Přemyslova vítězného tažení v Pobaltí. Zahájil rozsáhlou výstavbu infrastruktury, obchodních cest, dosáhl obrovského bohatství, které mu získalo přízvisko „zlatý“, získal moc na úkor odbojné šlechty a ve prospěch rodící se buržoazie a církve. Projevuje jako tolerantní panovník a umožňuje do země příchod heretikům pronásledovaným Němci a Rakušany, ale i Židům, kteří jsou chráněni zákoníkem sepsaným Přemyslem. Rovněž zvýšil těžbu stříbra v Čechách. Předběhl svou dobu a vládl jako osvícený panovník.

Z hlediska dlouhodobé historie, problematickou stránkou Přemyslova počínání bylo zvaní německých kolonistů do příhraničí. Osvědčili se jako talentovaní kolonisté, měšťané a vesničané, kteří zušlechtili takřka neobyvatelné oblasti, ale jejich prapotomci se ukázali být zrádci, kteří vstoupili ve službu Adolfa Hitlera.

Roku 1260 ukončil triumfálním vítězstvím v bitvě u Kressenbrunnu spory o Štýrsko ve svůj prospěch. V té době se Svatá říše římská nacházela ve stavu chaosu, který ukončilo setkání říšských kurfiřtů, kam však nebyl Přemysl Otakar II. pozván, i když byl sám kurfiřt. Roku 1273 kurfiřti volí do čela Svaté říše “římské” nového vládce, prostého žoldáka, chudého Rudolfa Habsburského, jehož působení započne 650 let boje mezi rakouskými Germány a českými Slovany.

Roku 1276 dochází k bitvě mezi skutečným císařem Přemyslem Otakarem II. a falešným vzdorocísařem Rudolfem na Moravském poli. Bitva vyhraná pro Rakousko pomocí zdivočelé kumánské jízdy, končí pro Přemysla Otakara II. zdrcující katastrofou a pro české země začne éra temna. V této době byl náš národ a Přemyslovci nejblíže ve své historii k pokoření Německa a jeho sražení do prachu, k získání moci nad německy mluvící říší do rukou českého krále. K tak velikému okamžiku se znova přiblížíme, až během vyhnání německých kolaborantů v roce 1946.

Přemysl Otakar II. je zabit v boji a země je předána Otu Braniborskému. Ten zemi drancuje, přivede naše bohaté království do chudoby, aby nakonec na trůn nastoupil Václav II., který je spíše po svém neurotickém dědovi Václavu I., než po svém otci.

Václavovo panování odrazí habsburskou agresi na stříbronosnou Kutnou Horu a pozvedne ekonomicky naši zem. Pro svého syna, jmenovce Václava, získává, ale taky ztrácí uherskou korunu. Ovšem trvaleji pro něho získá polskou korunu. Václav II. umírá ve věku pouhých 33 let na tuberkulózu a na trůn nastupuje Václav III., mladičký král český a polský, napravený, ale zanedlouho zavražděný Habsburky. Roku 1306 tak vymírá přemyslovská dynastie po meči a její krev je na germánských rukou.

Země je od této chvíle pod vládou cizáků. Nejprve drancující a nepřetržitě bankrotující Jan Lucemburský, ztrativší nárok na polský trůn, poté Karel IV., který zahajuje renesanci v Čechách, ale taky rozpoutává náboženský teror a perzekuce Židů, následuje neschopný Václav IV. a uchvatitel Zikmund. Země je po krátkou dobu osvobozena od cizího živlu Husity. Krátce před husitským povstáním se během bitvy u Grunwaldu daří polskolitevským vojskům za pomoci 3,000 českých vojáků porazit Řád německých rytířů a Svatou říši “římskou”. Touto bitvou je položen základ budoucí Polsko-litevské unie.

Od roku 1419, až do roku 1433 čeští husité s většími, či menšími úspěchy ničí křižácká vojska, germánské armády a katolíky. Husitská národně-osvobozenecká revoluce českých zemí končí, až se smrtí Jana Žižky z Trocnova a v důsledku vnitřních rozporů.

Po další stovky let, do roku 1618, je český národ opětovně pod vládou falešných vládců z cizích živlů. Vzácnou výjimkou je Jiří z Poděbrad, zvolený český král, který byl Čechem, dobrým správcem, ale i kompromisníkem a otcem myšlenky na sjednocení křesťanských států proti ničivé moci islámského Osmanského impéria. Tato myšlenka byla později znásilněna Evropskou unií.

Roku 1618 se český národ opětovně dostává do popředí dějin, když pod vládou fanatického katolíka Ferdinanda II. Habsburského, jsou mu upírána jeho práva. Toho roku čeští pánové povstávají a začínají vzpouru stavů proti Ferdinandovu režimu. Roku 1620 je povstání poraženo v bitvě na Bílé hoře, kdy se čeští vzbouřenci spoléhali na pomoc Západu. Již tehdy se ukázalo, že Západ Česku nikdy nepomůže, v tomto případě šlo o „zimního krále“ Fridricha Falckého. Nastala éra pobělohorská, kdy katolický teror, doprovázený germanizací, vedl k vyhnání statisíců českých intelektuálů, umělců a zručných lidí, kteří se klonili k protestantství. Germanizační režim, doprovázený masovými vraždami, násilným poněmčením našeho prostoru za vlády Ferdinanda II. byl daní, kterou český národ zaplatil za první národní obrození. Ovšem tento pokus vedl k Třicetileté válce, která srazila moc feudálů a samotných Habsburků. Třicetiletá válka, vykoupená krví českého národa, vedla k vzestupu buržoazie. Ač poražen v bitvě na Bílé hoře, český národ morálně zvítězil.

Nastává opět období stovek let rakouské nadvlády, které je krátce oslabeno revolucí roku 1848. Česká inteligence, jejíž představitelé dnes hrají hanebnou úlohu služebníků Velkoněmecké unie, tehdy zachránila český národ, českou kulturu a existenci české identity. Přetrval náš jazyk, který byl očištěn od germánského vlivu. František Palacký, Josef Kajetán Tyl, Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Karel Havlíček Borovský a další vzdorovali germanizační reakci a absolutismu, aby zachovali naši existenci. Věčná snaha Germánů o poněmčení Čechů byla odražena i v tomto temném období našich moderních dějin.

Němci rozpoutávají První světovou válku, která osvobodí východní národy z germánského a ruského područí. Čeští vojáci musí sloužit v rakouskouherské armádě a jsou nasazeni do války proti svým srbským bratřím, ale dezertují, zejména na ruské frontě. Formuje se legie, která v bitvě u Zborova drtivě poráží rakouské vojsko, vzdor nedostatku zbraní, výcviku a výstroje, ale s obrovskou odvahou a láskou k českému národu a jeho představiteli, Tomáši Garrigue Masarykovi.

Roku 1918 se hroutí říše a na jejích troskách se rodí svobodná Československá republika. První republika, která musí už od svého počátku bojovat s Němci. Od počátku v zrozené republice Němci vyvolávají nepokoje. Armádě se daří zlomit německé povstání.

Roku 1933 se v důsledku ekonomické krize, kompromisnosti Versaillského míru a zbabělosti mocností, v důsledku vlastní podstaty expansionismu, chopí moci v Německu Adolf Hitler. O dva roky později sudetští Němci hlasují hromadně pro nacistickou partaj SdP, která vyhrává volby. Němci se chtějí trhnout, zapomínaje, že jsou hosty v našem domě. Roku 1938 nás opět zrazují “západní spojenci” i Edvard Beneš.

Místo toho bránit se Německu, třeba i za cenu mnoha mrtvých, ale pro uchování naší existence, byli jsme vydáni na pospas smrtelnému nepříteli. Národ určený k tomu držet Německo na uzdě byl vydán Německu. Potupa pro celý svět a pro náš národ, tím spíše, že morálka našich vojáků byla mnohem lepší, než morálka Němců. I kdybychom prohráli, Hitler a jeho armáda by za to sami zaplatili velikou cenu a celý svět by byl uvržen do hanby, stejné jako, když se titěrné Finsko vítězně ubránilo sovětské agresi.

Během Druhé světové války se podaří československému odboji velké vítězství. Likvidace Reinharda Heydricha zajistila znovuzrození naší republiky. Spolutvůrce holocaustu, jakož i hubitel českého národa, přítel Adolfa Hitlera, byl zlikvidován Čechoslováky.

Bylo to právě toto období, které pokřivilo charakter české elity. Tehdy, když kolaborantští novináři, umělci a intelektuálové v Národním divadle po likvidaci Heydricha hromadně přísahali věrnost Říši a tahle úlisnost a zkaženost pokračovala Antichartou a přetrvala, až do dnešních dní.

Roku 1945 byla Velkoněmecká říše rozdrcena. Tehdy se svět dopustil strašlivé chyby. Ignoroval podstatu německé mentality. Německo bylo sice rozděleno na dva státy, ale pro dobro celého světa mělo být Německo děleno, aspoň na 20 států. Čím více malých, navzájem se hašteřících německých států, tím lépe pro zbytek světa.

Po válce slavil český národ velký triumf. Tři milióny nepřátel vysídleny a pohraničí osvobozeno.

Současnost, aneb co se děje?

Roku 1989 padl komunistický režim, který v rámci boje proti Západu převzal národní sentiment. Do roku 1989 nebylo možné uvažovat o tom, že by Němci opět mohli ukrást naši půdu. Toho roku se, ale prezidentem Československa stal proněmecký pseudoumělec Wenzel Havel. Wenzel navrhoval „vrátit majetky“ Němcům, „vrátit občanství“ Němcům a podobně. Jeho osoba svatého Wenzela Havla, která se stala ikonou pro všechny pravdoláskaře, se snažila otupit podstatu českoslovanského odboje proti německému vlivu, snažila se nás opětovně germanizovat, a jak by si to přál pozdější ministr kultury Herman, učinit z nás další stát Germánie.

Havlova snaha sice neprošla, ale co prošlo, byl fakt, že se do našeho intelektuálního prostředí začal zasévat sentiment sebenenávisti, lásky k okupantům a „odpouštění“ Němcům za to, že zavraždili 70 tisíc českých Židů a dalších 150 tisíc Čechů zahynulo v důsledku jejich nadvlády. My jsme jich při odsunu zabili 10 tisíc, ale my jsme ti viníci všeho zla, Rudá armáda nás okupovala, Němci vlastně nic špatného neudělali a občas se k tomu přidávají i hlášky, o tom, že žádný holocaust nebyl a podobně. Tato relativizace dějin je nástrojem vládnoucí kliky, jejíž ostří tvoří především elity a politické neziskovky.

Germanizaci české politiky po roce 1989 lze rozdělit do dvou vln. První nastala s nástupem svatého Wenzela, jak již bylo výše uvedeno a trvala, jen krátce. Pár let. Druhá začala v druhé polovině 0. let 21. století. Tehdy začali proněmecké strany pomalu vystrkovat růžky, ve spolupráci se Sudetoněmeckým landsmanschaftem, organizací, kdysi založenou nacistickými zločinci. Už v roce 2004 se uvažovalo, že by se v roce 2005 konal sjezd Sudeťáků v Brně, na což ovšem, ještě nebyla doba. Dokonce i KDU-ČSL se tehdy postavila proti této myšlence. Posselt moc spěchal. Naopak, neziskovka Mládež pro interkulturní porozumění, dodnes existující a islámskou imigraci vítající, již tehdy věřila, že by se sjezd mohl v Brně konat.

Později do českého politického prostředí propašovali knížete, který se stal jejich vábničkou na voliče. Potom začali, ještě jako nevládní stranící, jezdit na sjezdy sudetských Němců. Mezi nimi i pozdější ministr školství Liška.

Až do pádu komunistického režimu, a zejména, až do počátku éry 21. století projevovala Spolková republika Německo malý zájem na podpoře vysídlenců. Teprve s nástupem zbabělých garnitur v Česku se začalo s podporou různých politických neziskovek, umělců a intelektuálů, proněmeckých elit a dalších.

Sudetští Němci v roce 2016 učinili falešné gesto. Vymazali ze stanov žádost o vrácení majetku a zrušení Benešových dekretů. Tento čin byl propagandou předkládán jako projev dobré vůle Němců, a že oni jsou ti hodní a my musíme přestat být ti zlý. No, ale já se ptám, proč by sudetští Němci měli mít tuto žádost ve svých stanovách, když se v Česku dostávají k moci elity, které jim ten majetek sami s největší radostí naservírují?

Nejde, ale jen o sudetské Němce. Problémů v podřízeném postavení Čech jako obnoveného protektorátu vůči Německu je mnohem více, a nejen politické, ale i ekonomické a vojenské, které zde uvedu.

Ekonomicky trpí Česká republika podobným problémem, kterým trpí surovinové ekonomiky, ale u nás je to vztaženo na zahraniční obchod, konkrétně export. Surovinové ekonomiky trpí závislostí na výkyvech cen svých surovin, nejčastěji ropy. Česká republika trpí závislostí na vývoji německé ekonomiky, protože třetina našeho exportu směřuje do Německa. Přestože dosud se německé hospodářství může zdát vysoce efektivní, a je nejsilnějším hospodářstvím Eurosvazu, neznamená to, že to tak bude navždy. Tím spíše, že do Německa přichází migrantské vlny a turecká zpravodajská služba, Saúdská Arábie a další islámské režimy věnují stamilióny na islamizaci Německa. Jakmile bude Německo islamizované, jeho ekonomika se zhroutí, tak jako ve většině islámských států, protože fungující ekonomika a islám jsou nekompatibilní.

Až německá ekonomika zkrachuje, až Německo spáchá sebevraždu, zničí to i českou ekonomiku, protože ta je závislá na jejich spotřebě. Export do ostatních zemí nebude schopen utáhnout ztrátu třetiny exportu do Německa. Česko je tak i ekonomickým vazalem Německa.

Problematika národní obrany proti Velkoněmecku skýtá určitý zvláštní prvek. Navzdory masivní vojenské převaze, kterou Německo má v současné době vůči České republice, a to po všech stránkách, vojenský útok Německa na českou státnost je v současné době nemožný a nežádoucí, a to i v případě, že by došlo k nastolení protiněmecky orientované vlády, a dokonce požadavku ze strany proněmeckých slouhů o vojenskou intervenci. Důvod je prostý. Příchod německých vojáků, po zkušenostech minulého století by vyvolal obrovský odpor, partyzánskou válku a řadu dalších problémů. Dokonce i Sovětský svaz při vpádu na naše území, nakonec odvolal východoněmecké jednotky, protože se obával, že by mohlo dojít k partyzánské válce.

V tomto ohledu má Německo určitou slabinu, protože jeho vstup na naše území by znamenal totální partyzánskou válku a občanský vzdor proti jeho silám. Na druhou stranu to neznamená, že si můžeme dovolit mít armádu v tak tristním stavu, ve kterém se nyní nachází. Je nutné výrazně zmenšit kvalitativní i kvantitativní rozdíly mezi německými a českými ozbrojenými silami. Rovněž už nesmí být dovoleno, aby bylo české vojenské velení a vojenské síly podřídit německému vojenskému velitelství, jako se to děje v současnosti.

 Budoucnost, aneb co dělat?

Pro český národ jsou pouze dvě alternativy budoucnosti. Buď se osvobodíme z německého vlivu a necháme Velkoněmeckou říši padnout samotnou do islamizace, chaosu a destrukce, nebo budeme zničeni spolu s nimi. Pro osvobození našeho národa a státu je nutné přijmout následující opatření:

  1. Navýšit export do ostatních zemí a stanovit pravidlo, že podíl exportu, u jednotlivých zemí, nikdy nepřesáhne 10% celkového objemu.
  2. Zavést clo na německé a rakouské výrobky, včetně exportního cla.
  3. Odmítnout jakoukoliv komunikaci s představiteli nepřátelských spolků a považovat je za extrémistické organizace.
  4. Všeobecný rozvoj ozbrojených sil, aby dosáhli kapacit a sil odpovídajících 50 a více % ozbrojených sil Spolkové republiky Německo. K podpoře a vyrovnání ozbrojených sil zavést všeobecnou domobranu.
  5. Ukončit příjem eurodotací.
  6. Vystoupit z Evropské unie.
  7. Aktivní účast ve východoevropské integraci při nepřetržitém přetrhávání vazeb na Německo a Rakousko.
  8. Ukončit zpravodajskou činnosti německých bezpečnostních služeb v ČR.
  9. Vzhledem k zrušení de-nacifikace po Druhé světové válce, označit současné Německo za pokračovatele Třetí říše a žádat rozpuštění na jednotlivé státy.

7. Republika.